smile.a.little.naive.way

Merry, merry, merry! Měly to byt nejlepší Vánoce, těma kecama sem tu sral už od začátku listopadu, a celou dobu sem žil enom pro ně. A teď jsou pryč ani nestihly začít a já mám před sebou pořádně hlubokou díru plnou ničeho až do léta, ze kterého mám teď tak leda strach že to bude to samé. Mám strach, že se ze mě stal zatrpklý chlápek v modrých teplákoch, co krmí holuby, a zoufale pátrám po nečem positivním. Takže co se (ne)stalo?

Přijel jsem domů v čtvrtek večer a vypadalo to na pořádný náděl, doma byla vskutku vánoční atmosféra a já se tetelivě těšil na další dny. Chtěl jsem trávit čas enom s těma co mám rád, což mělo být nějakých 90% pro Jeho Bambuláctvo. Ráno byl sraz s třídním, pak rychle nakoupit poslední dárky a vyjet za svou dívkou, na kterou máte nehoráznou chuť a... která vám napíše že dnes nemůže. Hm, už sem byl na cestě, tak jsme využili malé lži (dufam že si to nečte její maminka :D ) a viděli se aspoň hodinu. Bylo to moc moc zábavné, ale ukrutně krátké. Pak jsem tradiční hoďku zmrzal na nádraží (zajebaných -8°) a večer se doma opil horkou sangriou a v jedenáct šel na sraz, kde sem byl tak leda na dodržky.

Původně sem plánoval že co nejvíc stihneme ještě před štědrým dnem a ten víkend měl být ráj. Leč v sobotu tu byla chiara se svým darkem, a tož nejsu blb abych to nepřežil. A v nedělu se jelo na chatu a nebylo už vubec nic. A mě začalo byt hodně napiču a to se pak ani nemužete divit že 24'ka přišla uplně jinak než ste čekali. Zvlášť, když vaše babička dostane posledních pár hodin a Štědré ráno je nadmíru chladné a tiché. Pořád merry merry merry?! Nakonec sme se s našima domluvili, že si teda mužu pujčit auto a jet do Bystřice jak sem plánoval, docela hurrah. Ehm, viděli jsme se jen hodně málo přes mizerných deset minut, ale dostal sem Moneta a vím, kde mají Lillci garáž od pana Muncha. A pak spousta pictures of you a sobě samému předstíraná veselost z Vánoc. Možná ještě teď věřím že sem fakt aj veselý byl, navzdory všemu. Občas mě dokázala rozesmát segra, dostal sem spoustu ponožek a struny a Pornography a knížku a polo a šampony pro šampona a nejvíc rámy na nejvíc obrazy. Teda jeden bude až ke zkoušce z latiny. A pak mě bylo nanic a smutno a daleko a kdovíco ještě a pustil sem si cdčko a ano, opil se z vaječňáku a suchého červeného. A nechtěl jsem další dny, protože se vlečou bez naděje že uvidím koho jediného chcu. Takže místo 'neboj, budou Vánoce!' je to teď 'už aby skončily!' pže soboty sou asi nejvíc co zmůžem. A je mě z toho zle. Merry merry merry!

Včera jsem pln inspirace a ve snaze mit pocit ze jenom neziram z okna, kde ani nesněží ani nechodí, přetvořil jeden nic moc ale originální olej do strašného a už neoriginálního akvarelu. A teď předstírám, že z něho mám radost a dávám ho sem. Buha/ha/....ehm...merry merry merry...

words.like.violence.break.the.silence,.they.can.only.do.harm

Tak trochu se nudím, tak píšu. Tak jo, nudím se dost. Už sem vás odradil z čtení, pže to zavání taky nudou? Muh, já za vás nemužu. Fešné ráno, řikám si, také lehce promrzlé všechno kolem a sedím a Travisové mně zavírajú oča a nechce se mě dělat nic, co by mělo něco společného se zitřkem nebo včerejškem.

Vánoce se jenom tak zlehka kradou, zavání po zkaženém životě a zatím jsou cítit jenom po nakupování dárků, z kterého utíkám, a novinových článcích o blbých Japoncoch. A mám špatný pocit, že sem zase jednou moc snil a nakonec to bude jenom další týden. Žádné malování, žádné prskavky na čele a míň času s těma, co bych ho chtěl mět moc. Už bych mohl vidět míň černě, zkusím nahmatat ty coolové ejtýsové brýle co někde na nose asi musí být.

Stačilo by spadnout do sněhu a nechat na sebe sněžit velké vločky, ale pak přijde latina, týden po Silvestru, a bojim se jí, smrtky blbé, pže se nechytám, pže su jinde. Potom znám termín egyptské architektury, kterou pevně věřím dáme bez problémů všici. S tou antickou to bude o poznání horší, přesouváme na konec zkouškového. A dnes byla poslední angličtina, co mě strašně baví, asi že jediný předmět, kde ještě dokážu překvapit aj sám sebe.

A to je asi proto, že mě ta představa přiblblých rickových svíček nad vánočním čajem (cokoli si pod tim představite, sam nevim), s lilliným svetrem po boku, pořád silně bere. Už sem se naučil nemyslet a občas se to ještě přismrádle dostaví, a já to musím dusit, ale vždycky tu budou podkopavači kolen, huh? A s bambulákem se jim směju, i když jenom v krátkém snu. Prostě (porno)hvězdná!

Byste nevěřili jací sou racci mazáci. Leč na krmiče racků nemají! Si krmíte kačeny a ostatní drůbeženstvo a oni to chytajú ve vzduchu, cajzli. Tak to má byt, a eště sa u teho přiblblo smějú. No dal bych si to bez nich, trochu letně, s teplým vankem v zadech, ten sobotní fučák mražákový nám dal zabrat, n'est-pas?

V pátek sme měli velkou machoakci, žejo, pánové?:D Posilka, očumování malých basketbalistek a zklamané rickovo čekání na jeden bílý kříž v červeném poli a pak Jináč, kde sem po půl roce viděl Adele (eště do výšky nevyrostla XD), hnusná pizza a pak fešní chlapci s děravým míčkem. Na chvílu věříte, že se ve vašem životě aj něco děje...

A teď mi neberte mojeho bambuláka, chceme se trochu rozprostopášnit, a nekecejte že du zase ven, bo du s Rickem na Burovce nebo do café da Albarn na Island, a vubec žádné blbé kecy, nechte jazyk v hubě, bo mě akorát naserete tam doma, vy né, a vylučuju si trochu práva si teď užívat!

it's.getting.started,.mr..horse!

:P! Kuuuurva, že se mě sem ale vubec nechce psat! Ou, ale nebudu nespolečenský, pane Koni. Šááájz, referát mám za sebou, druhého se nedočkám, pristi tyden budu besidky weihnachtové a budu muset nakupit darky a mám vymyslené už enom dva. Ne, kůň to není, pane Koni. Poník? Už ste blíž. Ne, dělám si cecky. A jinak po vánocách zkuškové, a doufám že už mě konečně řeknou že s takovým přístupem nemá tu školu cenu studovat...:D No ale zatim to nějak tiše procházím. Vlastně strašně tiše, wohoooo!

A párkrát sem se nasral na hudbu a na sebe a nemám ted moc co posluchat, ale slyšel sem skypekai a docela vzpomínal. A už by mohl někdo vydat něco hybného.

Teď sem byl dvakrát venku v pátek a nejvíc to vystihovalo Hudbovo polo. Nevim proč, ale oba ty večery tak uplně vypadaly. No jak to polo. A ty letní kavárničky s frappem a připadáním si jak impresní buzna při potkání někoho a vubec. Take off your pants!

Ty soboty furt eště jedou, pořád je to nějak zázrak a su za ňho rád. I když nechápu že ju eště beru. Ale ona je prostě brutálně kůůůůl, to byste nevěřili! A na vás všecky si posvítíme zeleným světlem, klávesáci! A před nosem sou ty vánoce a slibuju ze ju vyválám v sněhu a šlehačce a zamáznu jí pusu od višňové čokolády a zlechtám až bude křičet o pomoc! MUHAHAHAHA!

A kulturněji. Méně prostopášně? Nic. Kukal sem na pár filmů, dostal chuť si zase něco přečíst (teď sem tu čorl nejakého Hlaváčka a panenko skákavá to je skoro vetší nuda jak já, este ta snaha o nutné zasrání cizíma slovama; to jenom že tu ležel). No a mohl bych zas nekdy vyhrabat foťák nebo štětac, že by Vanoce jak minule? :O Kua to už je rok. A asi byl brutální. Po dvouleté pauze si ho vážím, buhehehe.

Dneskomc sem potkal hvězdnou mandy. Ooooo Méndýýýý. A měl sem po dluhe době milkshake a myslel si co to ke mě mluví za holku pze sem ju vubec nepoznal. A na lidi se snad díváme všichni, ne?

Everyone say: fuck fuck shit fuck! I vy, pane Koni!

A je mě smutno a chcu byt barely s nekym jinym už. Tak kde sííííí? Nojo, ja vim. Buhahaha!

if.this.is.real?.never.felt.this.real.before!

Neděla večerní tentokrát zklamala, tak píšu aspoň v pondělí ráno. Ano ano, místo školy, kua a co?:D Mosim napsat referát na egyptské autobiografie (ten název není konečný, musim vymyslet něco co to prodá), a vsichni me mosíja nasrat tím, že o tom píšou v tych bengálských dialektech němčině a francouzštině. Jak vidím nejaké ein-, an-, er- nebo -ung, -heit, -keit tož dostávám osypky. No a tak sem si vzal samostudium a dělám na tom. Fakt začnu!:D

Oi, začínám žit pro soboty. Ráno udělám misu kakaa, nebo inovativně čaja, celé dopoledňa to srkám brčkem a v jednu woohoo na vlaka. Nebyt net tak nevim, aj tak je to těžké. Muhaha, ale ty soboty, jej ty soboty! Dycky je zima jak medvědom těm bílým, bambulák by mohl vyprávět, a sněh nikde mrcha, i když bambulák by mohl vyprávět :D A začal sem mět rád Benátky, mají tam strašně pohodlnou pohovku. A Sankt Peterburg s těma mostama všude kolem taky není k zahození, i když je to samý houpr. V montérkách. A nemám rád autobusy, odjíždí moc načas. Gosh a ten svetřík je prostě übercool měkký!

A včera bylo výročí čtyr roků od Blink-182ky. Kua to je těžká přelomovka, tak si nedělejte srandu. A hlavně si řeknete že čtyry roky zní strašně na to co se od té doby stalo. Né že by to nebylo nejhezčí. A možná nebylo, pže teď to bude hezčí. Ale to album je pro mě pořád the best...

A nemožu sem zase nehodit video. A néni možná uplně k tomu poslednímu odstavcu jak by se dalo cekat.

oh!

gosh!

Oi! To bylo teď věcí. A je listopad, brutální těžký listopad! Huhah. Minulý pátek byl sraz ve Zlíně, a velký moc velký. Jenny tam byla, a Rick tam byl, a Chiara tam byla, a hlavně konečně ten bambulák Lilli! She's so high! Teda vyšší než sem čekal teda byla, ale to nebylo to nejvíc. Oh! Byli jsme nad panem Golemem a pak jsme šli do nejaké šíleně intelektuální kavárny s pomerančema a strašně idiotskýma básněma, ke kterým dávali šálu zdarma. A babiččinu sváteční kávu. A pak jsem šli na kolotoče, teda potom co si jenny zaběhla pro želvy a my potkali hvězdného blondýna, a koupili si popcorn v obchodu pro roztleskávačky a Lilli byla rozhazovačná. Po hoperech...:D A pak jsme rajdili auta a ony se zasekly a jenny s taťkou Rickem nás fotili. A pak se střílelo. A pak znovu kafe a na záchodech chudák prase :D Epesní čuník. Joj, to byl nejkrásnější pátek. Pak sme šli na pizzu a na kafe a svítil pan Žlutý-Kulatý.
Pak byly taky hody mařacké, už taková malá tradice. Rick čekal hodinu před kulturákem, nikola falšoval vrácenky rezavýma podložkama pod volant a tančení sem odesral já. Né, bylo to fajn, ale polka smrdí každopádně. To sem si konečně taky pořídil, modrého Dunaja, my favourite. A bylo to fajn, ty prasečí holky tam a ty fajn holky tam a Richovy teplé lýtka.
Začínám milovat soboty. A děsím se pátků. A směju se nedělám. A zívám nad vším mezi pondělím a čtvrtkem. A občas se dusím hodinkama, a občas cítím svět a pořád cítím, cha to byste chtěli vědět koho, ale fusky to nejsou...:D A vubec, (teď v pátek sme byli s Rickem venku a pili sangriu a kecali by the bay) furt sa teď tak blbě usmívám, a asi to vystihuje jak sa cítím. Dýchá na mě svět, není to sice idylka a su zmatený jak ostrovanky na mistrovství Evropy, ale kukam že do něho du, má totiž strašně pěkné rty...

be.still.be.calm.be.quiet.now,.my.precious.boy! |...feeling.this.........|

October ends... here? Where were we in July, what have we become? Je podzim, na tuty, ani smutné, ani krásné, deštivě, nijaké... Mět fajnšmekrovský trhací kalendář tak mě dny padají stejnako neuvědoměle jak ty listy za oknem. Data neřeším. Než je zahlédnu. Au. Kdysi jsme si slíbili že nespadneme do stereotypu, a ani jsme nestihli začít. A čím víc klesá teplota, tím mám miň odhodlání s tim neco dělat.

Takže jak to teď vypadá? Občas vstanu a občas zajdu na přednášku, kterou občas nepropřemýšlím nad něčím zvenčí. Místo zápisků obrázky situací, které se nikdy nestanou, kvůli podzimu, obličeje neexistujících holek, spíš proto že neumím nakreslit jeden, a tagy, které nic neřeknou. Přes zuby ceděná cesta 'sockou' (jenny pro radost) a nekonečných dvě stě metrů na byt. A ICQ, s nepravidelně střídavým laděním pocitů před usínáním. Gott bless! Víkendy v očekávání zázraků nad kakaem v litrových mísách s brčkem. A kytarou kterou teď miluju snad víc než kdy dřív. Mimo jiných. A rána nad přeberným množstvím černých věcí, kytara, pic, batoh, čtyry pieces hadranů, kombo, whatever. A černě už bývá i na obloze. Waiting for the telephone to ring. K nevydržení, chtěl bych kreslit a nevim co, chtěl bych zpivat a nevim o čem. A teď pišu a nevim co. Ráno jsem byl fotit. Štěpnice jsou zajímavější než se zdá. A lidi se tváří uraženě, když je fotíte, hm, asi pro jistotu. A pořád mi něco chybí. Just can't erase you tangerine. Takže kde že jsme byli v červenci?!!

indie.sraz |...events..........|

Ve Zlíně byl asi nějaký indie sraz. Nebo co, ale jak sem tam včera byl, tak bylo po městě strašně moc malých holek v sáčku, čonkách a kabelce s plackama. Emo je mrtvé, ať ... je mrtvé brzo aj indí, je to nedůstojné názvu fora :D No a pak sem se tam teda setkal s jenny a chiarou. Jenny byla...uplně jiná než sem si ju představoval a kája byla...uplně stejná jak sem si ju pamatoval :D Ale pěkně od začátku. No nejdřív frézovali silnic a byl zacpaný Zlín brutál, takže sem měl půl hodky spoždění a eště je nemohl najít, takže nakonec tam kdoví jak dlouho mrzly a málem bylo mé hairo připraveno o poslední zbytky porostu Kájinou pověstnou žiletkou. Eště z léta, ach ta nostalgie. Sme šli do kavárny, kde měli obrazy paneláků a komunistické nápisy a strašně hnusné frappé. A povídali si. No to je tak asi všecko, ani nevim co mám psat, ale tak v pohodě to bylo, že jo? :D Jako mazané no. Enom tam měli malé záchody. A jediný komu malé nepřišly byla překvapivě Kája :D A jenny je taky Karel. A byla tam strašně dlouhá debata o hezkých hudebnících a já neměl co říct. A o lilliném papouškovi sme se bavili, a o jenniných karbenátcích, a o tom že sekačka Semifréda se narodila v Ořechově. A pak šla jenny chlastat a kája se nenechala doprovodit ka autu a já hodinu čekal na bus pže měl spoždění. A pak sme byli s Ríčkem venku a on vedl s bezdomovci učené debaty o nesnadné pozici gayů ve společnosti a pak se kvůli němu i pobili pže tam byli i netolerantní a pak bylo v městě strašně moc zmrdů a pak sme šli dom. A co dál? O víkendu jdeme s lilli do lesa fotit, teda já fotit a ona ležet na dece. Ale musí být do západu doma. A jestli bude pršet tak přísahám Bohu že zabiju Boha. A má 39/40 nohu! Prostě ideální děvčica...:D

got.a.little.music:.the.cribs,.interpol,.editors, the.good,.the.bad.and.the.queen |...music..........|

Tak následuje zase nějaké to shrnutí pár málo věcí co se mně teď líbí hudebně (rubrika se zdá býti nabývající na pravidelnosti). Není toho tentokrát tolik a jsou to spíš starší věci, however...

Věc první je eště docela nedávno vydané Men's Needs, Women's Needs, Whatever od The Cribs, kapely z nějaké britské asi-díry. Je to přinejmenším zábavné, protože jsem se u toho ještě nepřestal nudit a to ty ryfy nejsou nijak převratné, ale prostě si to užívám. Druhá půlka alba už mě sice tolik nebere a MTV ze zásady přepínám, ale Men's Needs sou simply zupa (až na ten klip :D ), a abychom neurazili dámy tak Women's Needs sa taky dají. První dva songy Our Bovine Public a Girls Like Mystery to kůlově otevřou a náladu po MTV, když už se ji překonám snést, si rozhodně vždycky spravím s I'm A Realist. I'm a realist, i'm a romantic, i'm an indecisive piece of shit... Produkoval to pan Kapranos a de to poznat, jenom nechápu, kde se vzalo to srovnání s Libs...

A další věcička...:D Konečeně sem se donutil stahnout si nové Interpol v nezakodované verzi. Ten obal je strašný a nedávám co má společného s Our Love To Admire, ale budiž, ta jejich vizáž je beztak čudná. I když takových Amis ve vestičkách se teď vyrojilo. No, takže když překonáte počáteční nechuť, tak zjistíte, že to sice je horší než jednička a dvojka, ale pořád jsou tam písničky, které si zamilujete, otázka je kolikrát si pustíte celé album. Každopádně to chce naposlouchat. Nejraděj mám teďkomc asi uplně nejvíc No I In Threesome a Pace Is The Trick (I've seen love, and i follow the speed in the starlight, i've seen the love, and i follow the speed in the star-swept night), z druhé půlky alba pak Rest My Chemistry. A závěr? Nic co vás posadí na zadek, ale potěší, jenom by do příště mohli posunout směr.

Pak jsem se konečně dostal k tomu trochu víc naposlouchat Editorsské An End Has A Start. Nevím co se děje, že tyhle kapely vydají něco z čeho dostanu permanentní otevření papule a s dalším albem to nějak ztratí šťávu, nu což. Zas tak střašné to není a asi by mě to uplně nenudilo ani kdybych neznal jedničku. Singlovku Smokers Outside Hospital Doors jsem si nakonec eště docela oblíbil (tím myslím že si ju aj rád pustím), ale nejlepší písnička je podle mého An End Has A Start (vsadím nové čonky že je aj nejstarší). Ale vlastně to celé docela jde, spíš si pustím celé toto než to Interpolácké OLtI.

No a nakonec jsem si po týdnu u Ricka hodně dost oblíbil The Good, The Bad And The Queen od páně Albarna (Blur!, Gorillaz!), Tonga (The Verve), Simonona (The Clash!) a Allena (nevim :D). Jakože to vlastně není ani tak zvláštní jak mě to přijde jak uplně jiný svět. A ten Albarnův písničkářský styl je snad ještě dál než u geniality (taky sem teď trochu víc poslouchal Gorillaz). Snad u nikoho nezní písnička tak přirozeně. Prostě pustíte 80's Life (obyč akordy a skvělý song?!, huh!), Kingdom Of Doom, božské Herculean (celebrate the ghosts gone by when the love hurts), Nature Springs, Green Fields nemožu zapomnět, ale upřímně, tam není song který bych nežral, snad až na albumovou eponymku...

Jo a eště teď furt sjíždím tatíkovy staré gramoplacaně...Beatles, Blondie, Beatles...:D

crazy,.toys.in.the.attic,.i'm.crazy

Co byste napsali o nejhorším víkendu za poslední čtvrtstoletí? Sám nevím; byla to obrovská facka, která musela přijít jako odplata za tři měsíce života v nebi, ale beztak po ní zostal flek červenější než sem čekal. V pátek jsem byl postavený před jinou verzi příběhu a já seděl na židli ve tmě pod padajícím listím a nezmohl se na víc než na dětský pláč. Asi největší v moderní historii, ímo by se přede mnou styděl, víc než v pátek na výtvarkokurzu před čtyřma lety. Seděl jsem ve čtyřech zdech a byl nejsamotnější všude okolo. Rich si asi mezitím vyzvonil telefon ale já se hnul až když došla sestra, asi dvě hodiny potom. Což mě vyhnalo ven, kde jsme měli v plánu se opít, zapít léto nebo kdoví co, ani jsem moc nechtěl ale najednou jsem potřeboval vypnout a to se podařilo, jen se nikdy nepočítá s ránem. Co si pamatuju je, že na začátku Havlíčkovéj (která má ani ne sto metrů) jsme byli ještě docela v pohodě, ale na konci sme byli rádi že sme si objednali pizzu. Dvojitou. Po jednom tradičním, který málem zadusil Richa blba, sem se pokusil sednou na zem, což neodhadnuvš ve větru vzdálenost země odnesla zadnice. Rich eště dokola opakoval co sem řekl, abych to správně pochopil a taky sme se neobešli bez zájmu ze strany diváků (pamatuju si Dudičovku). Pak sme si šli odskočit na náš mastrplácek, kde sem v rozhořčenosti vrhnul zbytkem pizzy (který bych už do sebe stejnak nedostal) o zeď a věren filmové předloze podklouzl na mokré trávě a jebl sebou do ní. Nějak jsme se dostali na Tomáč (tohle intermezzo si Richi fakt nepamatuju) kde jsme padli na pohovku a byli strašně vysmátí a já se snažil rozkoukat ale nemohl jsem zaostřit ani na holku co seděla vedle nás a pořád do mě hučela ahoooj a strašně se řechtala. Rich řikal že byla docela šik, ale myslim že v tu chvilu by mu byla šik aj žulová socha Marie Terezie. Pak jsem si pustil kjury a šel si sednout na podium na náměstí a nevim ja dlouho sem tam seděl, ale udělalo se mi smutno. Rich sice přišel na návštěvu, ale v takových chvílích to nepomáhá. A pak hrál nějaký ten lovesong a já udělal hloupost, takovou která nezapadne v kartotéce, ale já to už musel říct, a byla obětována sladkost a nevinnost.
A ráno když jsem se vzbudil tak to bylo horší než Wendy Time, a já věděl že jsem řekl příliš a to co jsem dělal pak nemělo smysl, protože každou druhou chvíli jsem myslel na to že je pryč to s čím jsem se už dlouho probouzel a to s čím jsem už dlouho usínal. A večer jsem šel spát, protože se ke mě kradl ten pocit znovu a znovu padalo listí a mě zase držely čtyři zdi a stejná židle se na mě slizce usmívala. A dnes jsem si dal svou nebezpečnou cestu vlakem a zabil svůj život a nevím co bude dál with no angel in my nightmare.