PF 2008/2009

Tak sa zrovna odstěhovávám z kolejí a je to docela sranda bo si řikam, že toďten pokoj se mnu docela zažil. Asi nemá cenu vypočítávat šecky nepřístojnosti, keré se tu udály, ale bylo to docela fajn. Rozhodně lepší než sa to čekalo když sme to tu poprvé otevřeli, spolubydla je výtečná společnice pokud se zrovna nehádáme o jakémkoli vznešeném tématu a myslím že sme rozhodlí to zopakovat. Pokud jí to nepřekazí nějaký nový žárlivý přítel :D Takže už to tu bude asi navěky spojené s druhákem a nutno podotknout, ze zkouškové byly sice asi naoko náročnější jak loni, ale zvládlo se to s grandiézností člověka, kerý se přece nebude učit víc než je potřeba na projítí. Takže druhák byl nakonec jedna obrovská pohodička. Hodně tomu samo asi přidal převážně jeden mimořádně skvělý člověk, jakkoli su z něho teď zmatený, a v podstatě to co sa tady stalo už tady asi zůstane zamčené a tak trochu symbolicky (což nesnáším) doufam že s tim jak zabouchnu dveře přes to všechno nejak přenesu. Zatím mě to dělá dost problém.

Zkušku mam v pondělí, a plán který sem si na tu osmidenku stanovil plním asi tak na 38%. Se dá. No ale nějak to nakonec uhraju, asi to ani nezapiju a pojedu do prace. Léto bude stát za kakáč, pže nevim vubec co budu dělat. Představa frappet na jináču byla docela lákavá přes rok ale dalece mě už utékla, ani nevim s kým ho budu trávit, ale už se těším jak zas si budem doma lezt na nervy. Takže hned jak padnou postupky v září tak jedu na týden do Anglie. Veznu enom letenku a peníze a pojedu do Londýna a do Midlands a budu studovat britský parklife a kluby. Co sa stane mezitím a pak už záleží enom na mě, ale rozhodně bych ze sebou měl neco dělat, bo ten chlápek z loňské druhé půlky roku se mě nekam ztratil a já ho nemožu najít.

cause.we're.the.fishes, the.move.about.is.all.we.do

Už mě nebaví to tu začínat školou nebo hlavou, takže vám udělám radost. Další čtyři dny utékly jak rozhudrané perličky a teď mňa čeká týden zalezlý v pokoju nad Boardmanama. Přijedou naše sestry tak tu budu z půlky s dvuma cizíma babama sám a budu sa o ně pečlivě pečovati. Což mě připomíná, že bych měl vysát. Nebo řéct Míši ať vysaje.

Fotbal raděj komentovat nebudu. Anebo jo. Hrajou pomalu jak když Anetta Keys kouří, Bruckner je pablb (z toho richového Kiki Petra dycky seru smíchy) a zakonitě mosí vypadnout v čtvrtfinále nejpozděj. Zitra dávám 3:1 nebo 2:0 pro snědé chlapce.

Každý večer sa chodím procházet tu po okolí a je to docela sranda. Včera sem po zkoušce navic potkal Míšu a pil kafe v Rytířské a očumoval mrdnu v bleděmodrém co vypadala jak EPesní. Pak sme vyzvedli jakusi jeji kamošku z gymplu o rok mladší z bohemistiky a jejiho přítela a vlezli kamsi kvuli nim do literární kavárny nebo kerá pajzl ani mě to tentokrát nesralo, enom sem sa vysmál ožralému Karáskovi strupovi, a zlili sa od pěti do dvuch v noci a kecali o vznešených pičovinách a i když sem byl obviněný z toho, že sem se dycky vytratil do nějakých svojich sfér a jenom občas sa vracel na zem, tak sem si to překvapivě docela užil.

Doposlouchávám Floydy, stahl sem si Opel a trochu víc naposlouchal The Madcap Laughs, ke Coldplayom sem se eště nejak nepřinutil, Scarlett Johansson's z předminulých týdnu doporučuju, teď poslouchám (asi) nové Sigur Ros a přijde mě to zatím trochu přístupnější než dřív, ale ještě budu potřebovat chvilku. trochu Clashoňů a písničku Faith. A Mellow Song-No Distance Left To Run.

Efekty objednané.

Přemýšlím nad koupí španělky, zatim nejvíc vede toďta, ale nebudu machrovat že su v tom nějak ponořený zatím.

Koupit chcu olejovky až budou v létě peníze a falšovat Matissy.

A o prázdninách nutně musí padnout nejaké EP.

Bye.

Syd Barrett's Terrapin' (The Madcap Laughs) by David Gilmour:

gotta.get.over,.gotta.get.better

Podivním. Poslední týdny sou neco mezi šíleností z mojeho pohledu a tucťákem z pohledu obecného. Škola v podstatě skoro beze snahy dosavaď vychází nejlíp jak može, tudíž beze snahy, ale nemůžu říct, že bych si toho jakkoli všímal. A pak sou tady ti tři chlapci.

"come in here, dear boy, have a cigar" (Have a Cigar, Pink Floyd)

Volný čas trávím převážně hraním na kytaru. Brzo bych měl mět novou RATku 2 distortion, Behr. DD400 (kopie DD3) delay a compressor Behr. SC100 asi plus spoustu malých kabelů. To první je klasika a ty druhé dvě sou levnější kopie dražších originálů, ale nemyslím, že to s mým umem a výbavou moc poznám, ale trochu se posuneme ve zvuku. Objednávka z USA padla kvuli tomu, že se mě s tím nechtělo srat a ceny se trochu uz přiblížily aj toďtu, takže krom toho, že sem vyměnil delay to vyjde skoro nastejno.
"you bought a guitar to punish your ma" (Welcome to the Machine, Pink Floyd)

Doufám, že se nám je podaří otestovat na příležitostné charitativní akci u Jenny, zaměřené na zbavení strachu dvou dětí. Snad tam nebude nějaká kamera nebo tak jak ju znám, ale prostě se kotel těším na trochu originální věc. Vlastně je to jediná věc na co se těším a otestujeme krabičky a rickovu kytaru poslechneme a bude to idealni akce.
"i think you should know...favourite worst nightmare" (D Is For Dangerous, Arctic Monkeys)

Taky sem za posledních pár (typicky zkouškových) dnů viděl asi pět tun filmů a nemá moc cenu to vypočítávat, ale Donnie Darko ve mě zanechal nepochytitelný pocit celý zbytek noci a u televizního Forresta sem poprvé nebulel, zato sem se cítil strašně. Romantické filmy (samozřejmě na úrovni pokud to vubec de) nebo cokoliv, kde se něco vede jenom za ruce, v kerých sem se ze začátku utápěl, nemožu teď ani vidět a lidi na ulici mám kolikrát chuť seřvat ať mě neserou, a tak snad jediné čím sem nepohrdl byla apatwovina, která aspoň rozesmála.
"waiting, got no town to hide in, the country's got a hold my soul, TV's dead" (Good Song, Blur)

Ne, že by si toho nešlo všimnout, ale mimořádně sem se zase zaposlouchal do mojho top1 alba Wish You Were Here, což v kombinaci s náladou a Ričovou poznámkou o neuvěřitelné tendenci Floydů psat texty o Sydovi (jejich fakt kotel když se začtete) vyvolalo vlnu zájmu a nakoupil sem Nick Mason's Pink Floyd a začetl sem se tak, že sem ju přečetl za zbytek dne a vyrovnal tak stránkový rekord za den (kolem 300 stránek, sen každého studenta o zkouškovém, škoda jen, že to nebylo třeba Kitchenové Third Intermediate Period). A ta nálada a momentální přebordeliště v mojí hlavě vyvrcholily v to, že sem si další den koupil Crazy Diamond Syd Barrett and the Dawn of Pink Floyd, které už čtu víc pohodičkově. Ne že by to bylo pohodové čtění. Nějak pořád nevím, co si o něm myslet. Na jednu stranu představuje množství kokotismů, keré vrcholně u borců aspoň slovně pobíjím, ať už je to arogance, megalomanství, egoismus, šukání a poblázňování bab a přefetovávání se (čímž se přibližuje strupom typu Dohertyho a Curtisa), na druhou stranu ho docela lituju a soucítím (když sem viděl tu fotku z Abbey Road tak sem na ty oči ziral snad deset minut a byl nekecám docela naměko) a na třetí stranu toho člověka mosite milovat, protože ty songy sou neuvěřitelně jiné a on prostě asi fakt uměl (čímž se prudce oddaluje od nedávno jmenovaných), experimentu s něčím takovým se už dlouho nevyhýbám a čas od času se najdete jak si skoro přejete byt jak on (hlavně v tom šukání bab :D). Este si nemožu odpustit poznámku že Waters byl neuvěřitelně běsná tlama :D
"why did we tell you then you were always the golden boy then and that you'd never loose that light in your eyes" (Poles Apart, Pink Floyd)

Vzhledem k tomu, že můj osobní život je značně v troskách a pořád se nějak nemůžu zbavit pocitu, že ta holka je přespříliš výjimečná, a nedaří se mě odmilovat (což nejblběj pociťuje asi Rich kerý se me furt snaží tlačit do jiných bab :D), mám teď v hlavě neuvěřitelný bordel, tak na mě moc nemluvte. Hlavně de asi o ten způsob jakým to probíhá - vpravdě výjimečný. Není mě příslušno věci dávat ven takže zůstaneme u toho. Ale rozhodně su poslední dobou hodně smutný a vpravdě disillusioned.
"i knew a girl and i like her still, she said she knew she would trust me and i her will" (Lovesong, Syd Barrett)

Ke všeckému se přidaly záchvaty zklamání z rozumu lidí (ne že bych je měl kdy rád), způsobené primárně voliči čssd a družstevníma opicema-soudruhama v Borovnu, americkým dokumentem nejmenovaného tlusťocha, vlastním dlouholetým pozorováním a idealizací filmového průmyslu. Začaly se nabalovat další až příliš střízlivé vize života, který je postavený na Jenny co utíká od Forresta, Pinkovi a jeho manželce brečící s cigaretou, naprosto chybějící absolutní pravdě, protože už asi nedokážu věřit vůbec ničemu a o nic se opřít, na zklamání a camusovském cyklu dne. Neexistuje už asi ani jediná věc, která by mě plně bavila a cítím jak se čím dál víc odvracím od reálného světa. V podstatě jestli jsem řešení krize všeho před rokem a čtvrt postavil na holce, vrátil sem se zpátky s dalším odškrklým parkliverem v deníčku. A další řešení se moc nenabízí. Můžu se ještě pokusit stát egoistou. Už su všecko co sem nechtěl, zasraný vysokoškolák a nudař bez vize, tak to skoro zbývá.
"i believe i believe i believe love is the only one" (Sweet Song, Blur)

Pan Vrtec A tak vyniká naprostou nesoustředěností, věčně pouští písničky, které mu sedí do nálady a je nadmíru smutný. Poslední dny ke svému úžasu pokaždé myslí před usnutím na člověka a pak se mu o něm zdá a ráno se probudí s nahovno vadným pocitem a nepomohlo ani zakryt podpis na pohledu z Monaca co vyčuhuje z poličky. (Když sme u toho sem zjistil že Pink má v The Wall nad postelou stejného Renoira jak já :D) Páteční večer strávil stahováním krabičky cigaret, což nikdy neudělal, ale prostě se tak nejak cítí. A nebylo to naposledy. Je naprosto zklamaný z celého světa bez jediné známky naděje, snad až na jednu trochu přežívající dětinskou, a nedokáže strávit pohled na dva lidi, kerýma byl před půl rokem. Je zklamaný z ženských a naprosto se mu nedostává pochopení jejich chování - jakákoliv zmínka o groupies ho při čtění přiváděla k vrazení si vývrtky do hlavy, zcela nechápe babské zblbnutí do určitých typů kluků, a obzvlášť ho serou hudebníci, ať už je to Richienek <3 nebo Barrett. A pokud existuje jediná opravdu moudrá s kerou chce byt, pak už je nejspíš nadobro pryč. Což ho přivádí na myšlenky, že babu dlouho nechce ani vidět a raděj by se snad vyspal s klukem. Občas totiž dostane potřebu jemného hugu od nekeho kdo je tender and you love her too much.
"i've gotta get over, i've gotta get better, i've gotta get better, will love you forever, i've gotta find genius, i've gotta stop smoking, i've gotta get better" (Caramel, Blur)

Pan Vrtec B rezignoval z podobných a jiných důvodů na tento svět a zcela apaticky přijímá, co ho kopne do řiti. Čas tráví posloucháním starých věcí, vyřizováním nutných záležitostí, ke kterým se ti dva nemají a příležitostným učením. Je rád za rodinu, protože čas od času mu prokážou snad jedinou vlídnost. Nechybí mu nic a všecko a zasloužil by si nebyt.
"and i have become comfortably numb" (Comfortably Numb, Pink Floyd)

Pan Vrtec C se to pokusil hodit všechno za hlavu (hodně z nasrání jakým je s ním zacházeno a uznání že už to nemá bohužel racionálně cenu) a musí uznat, že se to docela povedlo. Připadá si dospělejší a předstírá, že ho všecko baví. Má plány a dostává nehorázné záchvaty ošukat první pěknou babu kerá projde kolem. Moc si ale stále nepřipouští, že by byly dobré k nečemu víc. To se mu stalo jedinkrát v případě milé a zdánlivě souhlasné umprumačky na náměstí, která příjemně splňuje úchylku na malířky, příjemně splňuje nadržovací kriteria a navíc vypadá mile. Z vytváření ideálních milých holek ale už od třeťáku vyrostl a nestojí o nové zklamání, ale rozhodně si přeje ju znova potkat. Pátky tráví v nevyrovnané společnosti Vrtce A, Richarda a piva, které je hnusné jak noc. Nebo jak Richard. Vrtec C nemá žádné ideály, ale zcela nemoralizujícím liberálním způsobem utrhne z nesmyslného života, co de. Má chuť poslouchat nové věci, skládat punk songy a dělat šecko co ho napadne. Utrácí za kravíky a marsky a vodové zmrzliny a posedává na náměstí očumujíc mrdny místo učení a nekonečně debatující o kytarách a hudbě. Ale jeho život bohužel taky netrvá věčně.
"life just sucks, i lost the one, i'm giving up, she found someone, there's plenty more, girls are such a drag" (Dysentary Gary, Blink-182)

That's the kinda crap i'm in. Jedna by řekla: "Život je fun." Ale Michael Stipe mě nemá co nabídnout, už su holt takový.
"welcome my son, welcome to the machine, what did you dream?" (Welcome To the Machine, Pink Floyd)