if.porly.that.night.we.could've.slept

"Zabiju vás všecky, sráči, mám Porla a nebojím se ho užít!"

The Cure 21.2.2008. A tož musím bezvýhradně uznat že začátek mě rozsekal. Tak nejdřív k předkapele, asi se mě to docela líbilo, a malokdo z vás asi bude souhlasit. Sice mě sralo to šaškovství, co si musí každý správný porl neodpustit, ale některé ty melodii, i když to zatim znělo docela levně se daly. Než začali rvat struny.

No a teď k téj sekačce. Snad jediný koncert co začal na čas. Zvonky a Plainsong a člověk se cítí jak v nebi, zjistí že snad do jednoho sou to nehorázné tlamy, Smith by se měl ostřihat, Porl by měl jet na dovolenou na Galapágy a zůstat tam u rodiny. Simonova bedna s fotkou jeho malé byla kušácky milá a Jason si mlaská do rytmu jako za mlada. Nasledný Prayers For Rain a Strange Day měly dost naděje na pornografický set s Figureheadem, nestaloliž se, škoda. Naslednýych pár tradičních, pak nehorázně nečekané To Wish Impossible Things, za něma Pictures, kde to bylo něco k slze a orgasmu dohromady. Ten sem měl teda asi třikrát. Hudební! :D Uzávěr s Lullaby. Rick se pak dočkal svých "oblíbených" Bloodflowers ve znění pro mě naprosto oasisovského Maybe Someday, pak From The Edge, další fet pro mou mysl a asi nejčistší zvuk tam u nás. Pak část Head On setu, kde docela překvapil, i když sem neslyšel klávesy, Please Project zní mazaně, pak klasa Push, IbD a Just Like Heaven, co hráli pro mou nejdražší, i když sem je teda čekal lepší. A pak už se to začalo srat pekelně, čekaný ale nechtěný set Us or Them, Never Enough a Wrong Number mě zkazil celý zbytek koncertu aj pocit z něho. Nechápu, že je furt drží dokola hrát jedny z jejich nejhorších pisniček. 100 zněla nějak málo hutně, ale stejně to bylo mocné, a Disintegration mu prostě de. Následné tři sety encorové, upřímně, mohly byt lepší. Kiss Me set uplně zabitý, škoda že If Only enom kvuli panu Hnusnábabkavelkékozypleškaskosočtvercem a jeho hnusné kytaře. Ostatně ten jeho zvuk byl příšerný celou dobu a na to jak je dobrý kytarista tak to sral řádně. I když řekl bych že Smith měl taky nafuněného. 17 set byl zpočátku strašná nuda, Play for Today mě sice ukončilo funkci hlasivek ale dostalo mě zase trochu do nálady, no a pak ten třetí encore set z Three Imaginary, určitě nejlepší ze setů, jenom si na to mohl klidně vzat starý zvuk a nesrat tam dalších třicet roků.

Takže. Tričko sem si nekoupil, protože ho tam měl každý druhý trapák. Každý třetí trapák měl buď vlasy nebo rtěnku nebo stíny, tím pádem: "Vem vás Porl!" Gothic bithes bych se nedotkl ani kdyby vypadaly jak Ellen Page. Což by se jim stěží povedlo, se svýma netopýříma ksichtama.

Ale stejně jak to skončilo tak to byl vadný pocit. Ani na tu paličku sem nečekal a loudal se po ploše a zkoušel zahlédnout známé tváře a nic. A tak sem snědl tyčinku s Rickem napůl a koupil si vodu a smířil se s tím, že vedlejší životy netrvají dlouho. Ale myslím, že to byl aspoň na pět roků můj porlední koncert Curů. 76%

can't.sleep,.can't.eat,.can't.feel.tonight

All we need is love. V pátek či kdy sem kukal na film o Beatles kde Lennon vypadal jak typický nerd z naší fakulty, jak příznačné. Ale o to přece jen nejde. Položil sem svoje existenciální základy na předpokladu, že zachránit moji duši může jenom holka. Zavrhl sem sebevraždy jako zbytečnost a poctivě vyčkával až se dočkal. A předpoklad zůstal stát neotřesen. Fiat tenebrae: Teď dostala existenciální krizi ona a já jsem odsouzen k neúnosnému čekání, k hlubokým změnám v náladě a myšlení, které jen několik pochopilo. Padám mezi ujišťování, že všechno je uplně v pohodě a já su dočasný idiot, který neumí pockat několik týdnů, než...než co? Pan Nekůň na druhé straně začne namítat. Možná, že někoho ztrácím a on to sám neví. Pravda je, že mě možná zase trochu dohonila pokora, ale upřímně, tu už dlouho v sobě nenávidím. Pravda je, že zabíjím čas, abych nemusel myslet, pravda je, že mám strašný strach, pravda je, že nevím co dělat, pravda je, že netuším, jak dlouho to budu ještě schopný vydržet. Tolik moje hlava, teď co se stalo. Ale asi je to v pohodě, jenom mi strašně chybíš...

Na začátku měsíce sem dal zkoušku z architektury, což měl byt nejšťastnější den, proto že mě v tomto případě čekaly bez dne dva týdny volna. Možná že v těhle představách je můj největší problém. Faktem je, že pohled na ten týden do jisté míry ovlivňuje pokora, ale i tak to byl obrovský průser plný ničeho. Prvních pár dní jsem čekal a chápal, ale nevědel, což vedlo k něčemu co mě doteď dost bolí. A co přišlo těsně před plesem, na který sem nakonec došel pozdě. A zase sem jednou potřeboval uplně vymazat mozek z hlavy, k čemuž posloužila vodka v kombinaci s v tombole vyhraným sektem, který skončil nedůstojně na parkovišti. Leda důstojně jeho chuti. Byl sem hodně zmatený, a odnesly to játra, ale byla to, Holy, povedená akce, pro všechny ty paličkované ptáky, paličkováné ptáky!!!! a jiné Hudbovy vychytávky, pokec s vietkongem, který si vubec nepamatuju a diář, který je pořád u Ricka. Cinkavé činely a natřásavé trombony mě nejednou vyrvaly a hledal sem usmíření na zdi před klubem a potom na náměstí, jako bych se vrátil k 5. říjnu. Velmi symbolické a nevim jestli ne uplně nevědomě. Každopádně sem díky tomu nakonec dostal něco do ledvin, což odnáším doteď.

V sobotu jsem místo filmování léčil vlastně uplně nulovou kocovinu hraním na kytaru. A filmoval sem, leč sám. V nedělu sem hrál na kytaru trochu víc a pak se šel projít, velmi nepokorně, tj. bez ohledu na šecko co mě može zabit, což byl konečný podnět k tomu že sem po dvou rokách zase jednou onemocněl. Hlavu sem měl jak pod fénem, a v noci sem se třásl neuvěřitelným způsobem, asi už sem si tolik zvykl představovat si vedle sebe někoho, u koho už to teď bylo obtížné. Ale bylo ohromné slunce, a sterilně chladný svět kolem a do toho to fialové slunce, co se chtělo blyštit v řece a měli sme spolu nepěkný rozhovor. Patlanic.

Takže celý zbytek týdne ležím v posteli a je mě opravdu mizerně fyzicky, ale možná to bylo moje jediné spasení. A obnovil sem tradici nebezpečných cest do Prahy, poprvé od října. V podstatě su mrtvý, i když je to neskutečně dobré. Inprisoned.

A plány? Nedostává se mě odvahy něco plánovat, s tím vším za sebou. Jediné co vím, že bude je koncert The Cure, asi největší událost v mojem hudebním životě, na kterou díky tomu všemu vubec nevim jak moc mám naladu. Ale jestli Smith pro Prahu opět zahraje nadmíru depresivně, tak tam někde dole mezi lidma nebudu cítit už vůbec nic. Tak aspoň, že zvolili Klausa a že sem si mohl v klidu sledovat celý průběh volby, až na menší usnutí během Paroubkova projevu. Ale jistě to nebyly ani populistické ani mafiánské rozpravy, které bych postrádal.

oh,.you.don't.know.how.lovely.you.are

i wish i could just stop i know another moment will break my heart too many tears too many times too many years i've cried for you it's always the same wake up in the rain head in pain hung in shame love in vain and miles and miles and miles and miles and miles away come up to meet you, tell you I'm sorry you don't know how lovely you are I had to find you tell you I need you tell you I've set you apart tell me your secrets and ask me your questions oh, let's go back to the start nobody said it was easy no one ever said it would be this hard how did we get this far apart? we used to be so close together how did we get this far apart? i thought this love would last for ever everything turning the wrong way round and I don't know what love will be but if we stop dreaming now, lord knows we'll never clear the clouds i just can't stay here every yesterday oh elise it doesn't matter what you do i know i'll never really get inside of you to make your eyes catch fire the way they should the way the blue could pull me in if they only would if they only would but i just can't hold my tears away the way you do and make-believe we never needed any more than this where are you now I can hear footsteps I'm dreaming gotta get over gotta get better i miss you i miss you