happy.prdy.2008

Tak je na mě ta vpravdě nevděčná úloha zrekapitulovat mnohdy zaprděný rok 2008. Alternativní datování neužívám, protože s hinduistama mě spojuje jen červená tečka na čele, co dnes budu mít od střílení šampusu. Předem bych se chtěl omluvit všem událostem a trochu taky lidem, které nezmíním, jenom stěží se mě totiž podaří charakterizovat rok celý - už jenom proto, že jakkoli zapojím své vánočním cukrem naspeedované závity, pořád nevím co si o něm mám myslet. Už k začátku bych ale mohl říct, že přes (ne)slibné začátky nakonec zřejmě zlomil tu moju teorii o sudých špatných a lichých dobrých letech a v poslední době se sjíždím na hormonu štěstí přes veškerý kakáč za kerý to stojí. Možná je to ta pohodlná neglektnost, možná slepé zaměření na ty věci, keré mě neco dávají, ale skoro je to jedno. Asi se nedá říct, že by to byl lok natolik přelomový jako 2007, i když z hlediska politického, ať už domácího nebo světového, se asi hodně posunujem a třeba se na tenhle rok bude v dějinách ještě hodně vzpomínat. Člověk ale má zvláštně vytvořenou imunitu aby ho takové věci prakticky vůbec nezasáhly. A je to škoda. Ale o tom snad jindy - na Paroubky, Putiny ni Chomejního nemám čas ani náladu, musím se chystat na večír. (Ještě technická - ke každému odstavce čtení pustit youtube co je za ním, buďte té kozí dobroty a nechte to hrát aspon nez ho dočtete)



Rok pro mě začal asi tak, že sem si po letech stihl přituknout s našima a ráno sem jel do Bystřice, kde sem skončil v sněhu, to si eště pamatuju. Ono v podstatě máloco si z teho prvního půlroku pamatuju jak Lilka, takže to se mnou bude asi těžké. Byl to jeden z nejchladnějších půlroků vůbec, nemám z něho žádný pocit, protože sem byl prázdný a jediné co si pamatuju je tekoucí slunce nad mlhama zahulínska u živého beetlbumu z druhé strany best ofu, kerý si teď už nedokážu pustit, protože je moc spojený. Nemá cenu moc řešit co bylo, protože je to pryč a vím, že bych stejně neudělal nic jinak. Nicméně mám zvláštní štěstí, že tadyty nahovno věci mě spadnou vždycky do zkouškového, tak ani není čas na nich přemýšlet, snad až na nekonečné melancholické, ale přitom strašně smířené procházky po sadech pod kolejema a po Petřinách v sáčku a čonkách - rád bych vrátil aspoň tento pocit. Zpíval sem si u toho Terrapin' a trpěl s úsměvem. Na druhou stranu by bylo asi zlé vzpomínat na to špatné - ať si to ten druhý myslí nebo ne, některé časy mě přišly mnohem lepší než na začátku a Lilli v saku a mikině/svetru je pořád vrchol toho jak se mě može holka obléct :D Asi si ani nejsu schopný vzpomenout na moc akcí, které byly před létem - krom nekonečného sledování Skins a HIMYM a tisíce filmů od Lynche po romantické komedie plné trapných sraček u sklenic vína, slivovice a punče, po kterých sem nebyl schopný vstat do školy, snad jen taneční akci u Zuzky a Velikonoce. Hudebně by bylo asi hloupé nezmínit koncert Curů, jakkoli nové album je sračka, protože mě tam roztávalo srdíčko pod nápory Smithového kyseledešťového potu, asi ještě horší by bylo nezmínit konečný objev dokonalosti 13ky, protože dnes je to přesně rok co sem si ju pustil celou a omámený se snažil obejmout mraky při 1992. Aby na mě mohli borci z auta zařvat "co děláš pičo?!" :D Měl bych zmínit malou znovuobscesi Floydama a větší obscesi Barrettem. A semsi jistý že na další ména zapomínám, ale musím šetřit taky vás. Po operaci se to zlomilo a ačkoliv se to lámalo asi měsíc a půl, tak ten zlom mi přijde jakoby se stal v jednom okamžiku. Po tom co sem finally opustil Prahu sem udělal velkou čáru a bylo dobře.



Červenec byl ve znamení jednak mírného rozčarování z toho co vůbec budu dělat, když všechno doposud co stálo jak tchajwanské mrakodrapy z bambusu spadlo, jednak z toho že sem jenom prázdně odpočíval. Nicméně co vím určitě je že sem nakoupil olejovky a už mám skoro pátý obraz. A pořád mě to baví, což je v mém případě důležitější než to jak to vypadá. Krom oslavy narozek se všechno zastavilo až do filmovky. Od ní sem po zkušenostech z toho jak už su starý nic moc nečekal, ale nakonec byla epesní - každý den v městě, prachů v prdeli jak prase, ale akce každý den. Od té doby sem Anetoval a Luckoval a ačkoliv teď k této části mého ženství přistupuju se značnýma rezervama, byl to důležitý krok k tomu se dostat zpátky. Práca na poště už mě během času srala značně, spíš kvůli ponorce, protože to slunko, pruhované trička a lidi mě fakt baví, a byl sem hodně rád, že sem mohl zase na výzkumy, tím spíš že tam byli v pohodě lidi a že vyšlápnout si na kole každé ráno v sedm Rochuz není uplně nezapamatovatelné. Vzhledem k tomu že sem byl rozjetý tak každý týden v srpnu znamenal nejmín dvě tři akce a nejlepší na tom bylo, že pokaždé s uplně jinýma lidma. Taky sem začal hrát tenis, nicméně nebyl moc čas nebo nálada to zatím dotáhnout dál, ale tata už si nakoupil od ježíška vybavení tak to pujde líp. Během září sem musel na tři týdny vynechat kvůli postupkám, které určitě taky stojí za zmínku že mám za sebou.



Nicméně od té doby sem nastoupil krvavou cestu alkoholu a pozoruhodných dívek, s akcí pátek sobota minimal, solidníma útratama a solidním šílenstvím. Přispěli k tomu Clashové svou mánií rozpoutanou v nitru mé duše, snad k tomu nějak přispěly i Gorilly, které mám spojené hlavně s tím když u mě nekdo spí. Bylo by fakt uplně beze smyslu vyjmenovávat všecky protože to ani nedokážu, ale už je to též passé a trochu mě to mrzí a trochu su rád, ale to spíš. Zima nás všechny zmrzne, a nás starší jakbysmet. Hodně bych si dal říct, kdyby mě nekdo přesunul pod rozkvetlé třešně na Břevnově nebo za volant fokusa během jednoho z kunovských lét, kdy hrál Badhead a holky byly mladé, krásné a nedůležité. Nebo na hraní španělky v Sadech nebo k lilkovému špulenému dolnímu rtu aka normálnímu tváření nad zeleným svetrem.



Ať už to dopadne příští rok jakkoli - jakkoli brzo zapomenu na L a K mission a kolikrátkoli se objeví další podobné, zvládnu-li cestu do Anglie a školu stejně nebo líp než dosud, budu-li mět víc nebo míň akcí a nové alba za neco stát budou nebo ne, včetně toho našeho, ze kterého mám fakt velkou radost, i když z mé strany je to značně chabé -, stejně je to jedno, hlavně že možu nakopat život se všema jeho lidma do prdele a eště si to rozumně užit. Je běsné jak se člověk rok od roku mění názoram a fakt se těším jak se budu smát nad tím jak povrchně sem musel působit. Ale rád na chvíli předstírám, že mě nebaví myslet - je to pak mnohem jednodušší. Ne že bych občas netoužil se tam vrátit. Bloody hell to je nahovno článek :D Asi bych si to raděj celé pustil na filmu a do toho neslušně křoupal popkornem a pískal a říkal jaký je režisér ťunťa. Ale raděj se pojedu opit, protože je za chvilu Nový rok a pokud má Lennon pravdu, tak začíná zase ejdnou nový svět.

oooo.my.hair's.on.end.about.you

L a K mission! Pekelně dlouho sem tu nepsat zapomnět nebo nevědět ale hlavně nechtět, ale co víc, teď nechtět to všecko znovu vypsat. Stejně už ani nevím, co se stalo - člověk furt dělá všechno pro to, aby se neco dělo, protože sme tu kurva krátko a musí to stát za zvířátko, až pak ani neví co dělal mezi dnem A a půlminutou B.

Dárky se mě podařilo zvládnout během dvou dnů a malé chvilky při kupování sektu, což hodnotím jako standartní, leč heroický výkon. Sem opravdu vděčný Bohu, že se mě vyhnul tím svým velkým nákupním košíkem napěchovaným za mince důchodců, když sem ho míjel ve Vaňkovce, a stejně tak sem vděčný všem ostatním bohů, kterých tam bylo početně, i když mnohdy už měly i sexistické vzezření. Myslím že až na zásobu zlevnených kosmetických balíčků z Tesca (naštěstí relativně značkových, i když ty sporty moc neužívám), které snad byly pod každým správným stromečkem hradišťáků nalezeny (u nás jen mírných šest) se výběr vcelku povedl. Vánoce už méně, neboť jsem ochořel, stejně jako následně zbytek rodiny, takže vedle kapra se nacházel paklík kapesníčků. O to romantičtěji působily balíčky vitamínů, kterými jsme se podarovali. Osobně jsem byl velmi poctěn přítomností stojanu na malování a dvou pláten, vyhrazených jen pro mou osobu, zbytek byl pak spíše tradiční, nicméně velmi praktický (bloody hell jakto že letos žádné trenky ani fusakle?). Završeno lahví vychlazeného vaječňáku. V souvislosti s tím všechny zvu na zítřejší vaječňákovou party kdekoli v městě, vždykoli však v mé přítomnosti!


Poslední týden školy byl napěchovaný všelijakýma věcma, na nakupování čas moc nezbyl, respektive vyplnil všechen volný čas. Naštěstí sem měl společnost Adélky, což vyústilo v pompézní konzumaci dvou lanýžových pralinek. Dárky musely počkat. Mezi to sem musel vtěstnat shánění materiálu na referát o spojitosti šátků modrých korun se standartami, jednu služebku do Brna z níž sem rovnou v deset navázal na besídku klasiků, jež byla vskutku vyčerpávajícně ucházející. Snad až na to, že pouhá sekyra po zaplacení všech přítomných činila 1338 korun. Příště snad vyrývat čárky na ruku. Konec týdne pak byl v pracovním duchu, leč už značně vánočně poklidném, sice zabitý víkend, ale solidních peněz, navíc proplacená noc v hotelu...kde nejlevnejsí pokoj je za tři a půl litru, hell takhle bych sa nechal hýčkat častěj, a nejde jenom o to že mě na pokoji televize vítala mým jménem, ale hlavně o ten šicí set ve skříňce a minibar. Tak jo, základ je snídaně se Standou Hložkem, co mě popřál dobrou chuť přes celou jídelnu :D In love with standard gentleman! V pondělí sem pak byl na třídním minisrazu, kde červ mluvil o alpských chatách s černochem a 600.000 za měsíc, Táňa o zážitcích z Grazu a víc už si snad ani nepamatuju. Snad jen že Silvě to tradičně slušelo a Táni to slušelo ještě víc než tradičně... Dobrá byla pointa na konci, pže sem se stavil na Tomáču a při probíhání na baru narazil na tu neznámou dívku z hrátek, která se navíc překvapivě znala (radsi ani nechcu vedet co sem do ní tehdy musel valit), po mírných obscesích mě prozradila své ctěné jméno a ač kapesníček nezanechala, dostala možnost hádat jméno mé, což se jí ani přes Olbrachty nepovedlo, ale asi byla dost prekvapená, když se mě jí podařilo napsat (rozuměj sehnat číslo) během asi deseti minut :D Když řikam že si ju najdu tak to platí :D Né, ale, moc milá holka tahle K, příjemně trhlá jak už sem dlouho nezažil. I když v jejím případě eště asi nikdy. Enom se mě to trochu pere s dojemným okouzlením nad druhou dopisovatelkou L, která si se mnou hraje eště víc než já s nou, protože su slabý a nedaří se mě to. A pak si člověk připadá jako solidní schozofrenik a nechá sebou mávat přesně tak jak si to zakázal. Dívky sou pozoruhodné.

Nic nového v hudbě sem neobjevil. Příliš mnoho filmů o kterých bych měl nutkání pohovořit sem neshlédl. Snad jen že Skota je masér. Knihy jsem prozatím zavrhl, i když sestře sem nařídil k Vánocům opatřit Rimbauda. A The Bedtime Vice Of Wallpapertown zveřejnil další písničku a vážně mě baví to sledovat a poslouchat je. Ten song zní krátčeji než je a má zajímavé zvuky a asi se mě líbí možná aj nejvíc, i když ten strunný set na konci je pěkně thrilling. Dive Into You Sitting.


Snad už můžu zveřřejnit i další věc, ačkoliv se malilinko zdráhám, protože se jedná o vánoční dárek, kerý eště nebyl seen, ale snad není návštěvnost od slečny tak velká a do Silvestra zbývá už jen málo času. Takže byl na objednávku vytvořený další kopistický pokus Okna od Matisse. Srat se mě s tím chtělo asi dva dny ale s tím stojanem to je mnohem pohodlnější, až na hodinové větrání po každém sedění/stání/polostání. Zítra mě čeká začátek Kleea pro Ricka do obýváku na objednávku jeho taty a jelikože je to kurva velká 70x50 tak se mám těšit na pekelnou drbačku. Zatím teda ten Matisse - není to zdaleka dokonalé, ale na mé poměry su s tím relativně spokojený.


Jinak vám všem opožděně přeju pěkné a pohodové Vánoce a budtě gay a žijte v míru. Do Silvestra se zřejmě ještě ozvu s nesnášenou ale příležitostínutkanou rekapitulací nulaosmičky, protože byla pekelně dobrá, pekelně sebevražedná aj pekelně akční, tak si to asi musí zasloužit a je to tradice každého správného inťáka na blogoch. Love ya, good night!

please.love.me.do,.whoever.are.you

In love with Olga Kurylenko!!! <333333 Občas není od věci si zahrát na babu a slepě se zamilovat do nějaké osoby, co je Vám známa jen z fotek nebo bílé omítky (případně mikrodrážek Vašeho monitoru). Ne že bych toho byl jako chlap schopný. Ale ste vtipné. Na druhou stranu je to fakt pěkná baba. Ne že by patřila k lepším bond girls.

A teď vážně. Asi mnozí už mohli zaslechnout, že Bluři se dali dohromady. Méně často pak že ohlásili prvních pár koncertů. Ještě méně z vás si asi uvědomilo, že ten původně první v Hyde Parku měl byt na moje narozky. Co z toho plyne pro Santu.... :D OOOOOOOOOOOOOiii! Průser je v tom, že v okamžiku kdy sem klikl na livenation na objednat ticket, tak sem zjistil, že už je pár hodin vyprodáno. Přihodili další koncert druhého. No tak už je v tom menší pozlátko, ale pořád je to snesitelné. Takže se na mě asi Británie může začat těšit.
Znáte takovou tu kartonovou desku, co zezadu podpírá výkresy? Menuje se Ema a docela dobře slouží k náhradě plátna, za které se mě nechce zrovna ted utrácet prachy. Až o Vánocích. Problém je, že jak si toho povrchu nevážíte tak to patláte, až toho raděj necháte. My room with touches of my bloody heart etaped.











Vzhledem k tomu, že už je po půlnoci tak se mě už zbavíte. Snad jen už že poslední dobou mám nejak moc štěstí na dobré baby. Thnk Goot fordad.

three.worlds

Hello, Roy speaking! This must be you. Hell yes!, další mrazivý víkend za mnou. Něco mezi noční šárkeo děsivě chladnou nocí a syňtákama za průvodem černých lidí na šedém pozadí nad hrobem dalšího z těch, co pravidelně umírají v zimě. Bloody tma v čtyry hodiny. Bloody cold mezi pupkem a okrajem kalhot, protože si nemůžete jenom tak vyjít se podívat na náměstí. Bloody fantazie skoupá na vymýšlení věcí co by se daly dělat. Bloody ponorka.

Kulturní rubrika
Lock Stock and Two Smoking Barrels byla taková docela tradiční britská kriminální komedie se stylem devadesátek, musím říct, že situace přes patetickou složitost překvapovaly jen pramálo, ne že by nebyly překvapivé, ale ono čekáte že BUDOU překvapivé. Přesto několik povedených hlášek, několik dobrých vtipů a slizké prostředí. Dva malí zlodějíčci remindují něco pozdějšího českého ale byli pro svou výšku sladcí. Lilek's hero nevim proč je taký híro, ale dejme tomu, že režie vám ho naservíruje pro ztotožnění. Chlápek v jaguáru ale rozhodně působí nejčistším dojmem.

Requiem for a dream je fakt kvalitní film, ačkoliv Jared už teď post působí trochu uchylně. Jinak je to psycho, poprvé od Lynchovy skoroprvotiny se mě chtělo fakt zvracet, i když nevim esi to bylo tím, nebo že už byly dvě v noci a byl sem nevyspaný jak prase. Střih je skvělý, i když mírně automatizovaný, ne že by s tím neco šlo dělat, spíš to tomu dodávalo takovou syrovou strukturu. Působí z toho mazaně prázdný šedý chlad. Skoro každý záběr je uplně lackující hustotu smyslovosti, hutného života. V podstatě je to takový ten klasický warning jak snadné je zabočit do jednosměrky, co není dokončená.

IT Crowd III Series se začíná docela zlepšovat s každým dílem, tento byl fakt hrubý, od včera už sem ho viděl třikrát, takže se po nepříliš slibných začátcích začínám těšit na další týden. "Sandbitch... coffee! ... splash ..."


MGMT - spektakulární orákulubus. Time to pretend sem ted už znal dýl, a přišlo mě to jako docela v pohodě pop, ale ten glamour look jejich me odradil. Zbytek desky je (možná naštěstí možná bohužel dost odlišný. Zní to jak šedesátky smíchané do rumového koktejlu.

Prdla mě bloody struna. Tak sem se těšil na Comfortably Numb solo, tak sem se těšil že si je nebudu muset nové kupovat a že je dostanu k vánocům. HA! Vánoce. Nejenom že mosím vymyslet dárky ostatním ale co je horší aj sobě. Tisíc věcí kapitalistického světa (*truly in love*) co nestojí za to, abych za ně vyplazoval můj inflační účet. Auto, adaptér, overdrive, tričko, kalhoty, dovolená, stratocaster, nutná kosmetika. Nejraděj bych si koupil nejakou hodnou holku, ke které se přitulím na pohovce. Je to víc jak měsíc a začíná mě to chybět. jdu projet ebay a když nic tak si podám inzerát, to by v tom byl jakýkoliv jiný než babský mozek aby se nekterá na prachy neozvala!