be.still.be.calm.be.quiet.now,.my.precious.boy! |...feeling.this.........|

October ends... here? Where were we in July, what have we become? Je podzim, na tuty, ani smutné, ani krásné, deštivě, nijaké... Mět fajnšmekrovský trhací kalendář tak mě dny padají stejnako neuvědoměle jak ty listy za oknem. Data neřeším. Než je zahlédnu. Au. Kdysi jsme si slíbili že nespadneme do stereotypu, a ani jsme nestihli začít. A čím víc klesá teplota, tím mám miň odhodlání s tim neco dělat.

Takže jak to teď vypadá? Občas vstanu a občas zajdu na přednášku, kterou občas nepropřemýšlím nad něčím zvenčí. Místo zápisků obrázky situací, které se nikdy nestanou, kvůli podzimu, obličeje neexistujících holek, spíš proto že neumím nakreslit jeden, a tagy, které nic neřeknou. Přes zuby ceděná cesta 'sockou' (jenny pro radost) a nekonečných dvě stě metrů na byt. A ICQ, s nepravidelně střídavým laděním pocitů před usínáním. Gott bless! Víkendy v očekávání zázraků nad kakaem v litrových mísách s brčkem. A kytarou kterou teď miluju snad víc než kdy dřív. Mimo jiných. A rána nad přeberným množstvím černých věcí, kytara, pic, batoh, čtyry pieces hadranů, kombo, whatever. A černě už bývá i na obloze. Waiting for the telephone to ring. K nevydržení, chtěl bych kreslit a nevim co, chtěl bych zpivat a nevim o čem. A teď pišu a nevim co. Ráno jsem byl fotit. Štěpnice jsou zajímavější než se zdá. A lidi se tváří uraženě, když je fotíte, hm, asi pro jistotu. A pořád mi něco chybí. Just can't erase you tangerine. Takže kde že jsme byli v červenci?!!

indie.sraz |...events..........|

Ve Zlíně byl asi nějaký indie sraz. Nebo co, ale jak sem tam včera byl, tak bylo po městě strašně moc malých holek v sáčku, čonkách a kabelce s plackama. Emo je mrtvé, ať ... je mrtvé brzo aj indí, je to nedůstojné názvu fora :D No a pak sem se tam teda setkal s jenny a chiarou. Jenny byla...uplně jiná než sem si ju představoval a kája byla...uplně stejná jak sem si ju pamatoval :D Ale pěkně od začátku. No nejdřív frézovali silnic a byl zacpaný Zlín brutál, takže sem měl půl hodky spoždění a eště je nemohl najít, takže nakonec tam kdoví jak dlouho mrzly a málem bylo mé hairo připraveno o poslední zbytky porostu Kájinou pověstnou žiletkou. Eště z léta, ach ta nostalgie. Sme šli do kavárny, kde měli obrazy paneláků a komunistické nápisy a strašně hnusné frappé. A povídali si. No to je tak asi všecko, ani nevim co mám psat, ale tak v pohodě to bylo, že jo? :D Jako mazané no. Enom tam měli malé záchody. A jediný komu malé nepřišly byla překvapivě Kája :D A jenny je taky Karel. A byla tam strašně dlouhá debata o hezkých hudebnících a já neměl co říct. A o lilliném papouškovi sme se bavili, a o jenniných karbenátcích, a o tom že sekačka Semifréda se narodila v Ořechově. A pak šla jenny chlastat a kája se nenechala doprovodit ka autu a já hodinu čekal na bus pže měl spoždění. A pak sme byli s Ríčkem venku a on vedl s bezdomovci učené debaty o nesnadné pozici gayů ve společnosti a pak se kvůli němu i pobili pže tam byli i netolerantní a pak bylo v městě strašně moc zmrdů a pak sme šli dom. A co dál? O víkendu jdeme s lilli do lesa fotit, teda já fotit a ona ležet na dece. Ale musí být do západu doma. A jestli bude pršet tak přísahám Bohu že zabiju Boha. A má 39/40 nohu! Prostě ideální děvčica...:D

got.a.little.music:.the.cribs,.interpol,.editors, the.good,.the.bad.and.the.queen |...music..........|

Tak následuje zase nějaké to shrnutí pár málo věcí co se mně teď líbí hudebně (rubrika se zdá býti nabývající na pravidelnosti). Není toho tentokrát tolik a jsou to spíš starší věci, however...

Věc první je eště docela nedávno vydané Men's Needs, Women's Needs, Whatever od The Cribs, kapely z nějaké britské asi-díry. Je to přinejmenším zábavné, protože jsem se u toho ještě nepřestal nudit a to ty ryfy nejsou nijak převratné, ale prostě si to užívám. Druhá půlka alba už mě sice tolik nebere a MTV ze zásady přepínám, ale Men's Needs sou simply zupa (až na ten klip :D ), a abychom neurazili dámy tak Women's Needs sa taky dají. První dva songy Our Bovine Public a Girls Like Mystery to kůlově otevřou a náladu po MTV, když už se ji překonám snést, si rozhodně vždycky spravím s I'm A Realist. I'm a realist, i'm a romantic, i'm an indecisive piece of shit... Produkoval to pan Kapranos a de to poznat, jenom nechápu, kde se vzalo to srovnání s Libs...

A další věcička...:D Konečeně sem se donutil stahnout si nové Interpol v nezakodované verzi. Ten obal je strašný a nedávám co má společného s Our Love To Admire, ale budiž, ta jejich vizáž je beztak čudná. I když takových Amis ve vestičkách se teď vyrojilo. No, takže když překonáte počáteční nechuť, tak zjistíte, že to sice je horší než jednička a dvojka, ale pořád jsou tam písničky, které si zamilujete, otázka je kolikrát si pustíte celé album. Každopádně to chce naposlouchat. Nejraděj mám teďkomc asi uplně nejvíc No I In Threesome a Pace Is The Trick (I've seen love, and i follow the speed in the starlight, i've seen the love, and i follow the speed in the star-swept night), z druhé půlky alba pak Rest My Chemistry. A závěr? Nic co vás posadí na zadek, ale potěší, jenom by do příště mohli posunout směr.

Pak jsem se konečně dostal k tomu trochu víc naposlouchat Editorsské An End Has A Start. Nevím co se děje, že tyhle kapely vydají něco z čeho dostanu permanentní otevření papule a s dalším albem to nějak ztratí šťávu, nu což. Zas tak střašné to není a asi by mě to uplně nenudilo ani kdybych neznal jedničku. Singlovku Smokers Outside Hospital Doors jsem si nakonec eště docela oblíbil (tím myslím že si ju aj rád pustím), ale nejlepší písnička je podle mého An End Has A Start (vsadím nové čonky že je aj nejstarší). Ale vlastně to celé docela jde, spíš si pustím celé toto než to Interpolácké OLtI.

No a nakonec jsem si po týdnu u Ricka hodně dost oblíbil The Good, The Bad And The Queen od páně Albarna (Blur!, Gorillaz!), Tonga (The Verve), Simonona (The Clash!) a Allena (nevim :D). Jakože to vlastně není ani tak zvláštní jak mě to přijde jak uplně jiný svět. A ten Albarnův písničkářský styl je snad ještě dál než u geniality (taky sem teď trochu víc poslouchal Gorillaz). Snad u nikoho nezní písnička tak přirozeně. Prostě pustíte 80's Life (obyč akordy a skvělý song?!, huh!), Kingdom Of Doom, božské Herculean (celebrate the ghosts gone by when the love hurts), Nature Springs, Green Fields nemožu zapomnět, ale upřímně, tam není song který bych nežral, snad až na albumovou eponymku...

Jo a eště teď furt sjíždím tatíkovy staré gramoplacaně...Beatles, Blondie, Beatles...:D

crazy,.toys.in.the.attic,.i'm.crazy

Co byste napsali o nejhorším víkendu za poslední čtvrtstoletí? Sám nevím; byla to obrovská facka, která musela přijít jako odplata za tři měsíce života v nebi, ale beztak po ní zostal flek červenější než sem čekal. V pátek jsem byl postavený před jinou verzi příběhu a já seděl na židli ve tmě pod padajícím listím a nezmohl se na víc než na dětský pláč. Asi největší v moderní historii, ímo by se přede mnou styděl, víc než v pátek na výtvarkokurzu před čtyřma lety. Seděl jsem ve čtyřech zdech a byl nejsamotnější všude okolo. Rich si asi mezitím vyzvonil telefon ale já se hnul až když došla sestra, asi dvě hodiny potom. Což mě vyhnalo ven, kde jsme měli v plánu se opít, zapít léto nebo kdoví co, ani jsem moc nechtěl ale najednou jsem potřeboval vypnout a to se podařilo, jen se nikdy nepočítá s ránem. Co si pamatuju je, že na začátku Havlíčkovéj (která má ani ne sto metrů) jsme byli ještě docela v pohodě, ale na konci sme byli rádi že sme si objednali pizzu. Dvojitou. Po jednom tradičním, který málem zadusil Richa blba, sem se pokusil sednou na zem, což neodhadnuvš ve větru vzdálenost země odnesla zadnice. Rich eště dokola opakoval co sem řekl, abych to správně pochopil a taky sme se neobešli bez zájmu ze strany diváků (pamatuju si Dudičovku). Pak sme si šli odskočit na náš mastrplácek, kde sem v rozhořčenosti vrhnul zbytkem pizzy (který bych už do sebe stejnak nedostal) o zeď a věren filmové předloze podklouzl na mokré trávě a jebl sebou do ní. Nějak jsme se dostali na Tomáč (tohle intermezzo si Richi fakt nepamatuju) kde jsme padli na pohovku a byli strašně vysmátí a já se snažil rozkoukat ale nemohl jsem zaostřit ani na holku co seděla vedle nás a pořád do mě hučela ahoooj a strašně se řechtala. Rich řikal že byla docela šik, ale myslim že v tu chvilu by mu byla šik aj žulová socha Marie Terezie. Pak jsem si pustil kjury a šel si sednout na podium na náměstí a nevim ja dlouho sem tam seděl, ale udělalo se mi smutno. Rich sice přišel na návštěvu, ale v takových chvílích to nepomáhá. A pak hrál nějaký ten lovesong a já udělal hloupost, takovou která nezapadne v kartotéce, ale já to už musel říct, a byla obětována sladkost a nevinnost.
A ráno když jsem se vzbudil tak to bylo horší než Wendy Time, a já věděl že jsem řekl příliš a to co jsem dělal pak nemělo smysl, protože každou druhou chvíli jsem myslel na to že je pryč to s čím jsem se už dlouho probouzel a to s čím jsem už dlouho usínal. A večer jsem šel spát, protože se ke mě kradl ten pocit znovu a znovu padalo listí a mě zase držely čtyři zdi a stejná židle se na mě slizce usmívala. A dnes jsem si dal svou nebezpečnou cestu vlakem a zabil svůj život a nevím co bude dál with no angel in my nightmare.