crazy,.toys.in.the.attic,.i'm.crazy

Co byste napsali o nejhorším víkendu za poslední čtvrtstoletí? Sám nevím; byla to obrovská facka, která musela přijít jako odplata za tři měsíce života v nebi, ale beztak po ní zostal flek červenější než sem čekal. V pátek jsem byl postavený před jinou verzi příběhu a já seděl na židli ve tmě pod padajícím listím a nezmohl se na víc než na dětský pláč. Asi největší v moderní historii, ímo by se přede mnou styděl, víc než v pátek na výtvarkokurzu před čtyřma lety. Seděl jsem ve čtyřech zdech a byl nejsamotnější všude okolo. Rich si asi mezitím vyzvonil telefon ale já se hnul až když došla sestra, asi dvě hodiny potom. Což mě vyhnalo ven, kde jsme měli v plánu se opít, zapít léto nebo kdoví co, ani jsem moc nechtěl ale najednou jsem potřeboval vypnout a to se podařilo, jen se nikdy nepočítá s ránem. Co si pamatuju je, že na začátku Havlíčkovéj (která má ani ne sto metrů) jsme byli ještě docela v pohodě, ale na konci sme byli rádi že sme si objednali pizzu. Dvojitou. Po jednom tradičním, který málem zadusil Richa blba, sem se pokusil sednou na zem, což neodhadnuvš ve větru vzdálenost země odnesla zadnice. Rich eště dokola opakoval co sem řekl, abych to správně pochopil a taky sme se neobešli bez zájmu ze strany diváků (pamatuju si Dudičovku). Pak sme si šli odskočit na náš mastrplácek, kde sem v rozhořčenosti vrhnul zbytkem pizzy (který bych už do sebe stejnak nedostal) o zeď a věren filmové předloze podklouzl na mokré trávě a jebl sebou do ní. Nějak jsme se dostali na Tomáč (tohle intermezzo si Richi fakt nepamatuju) kde jsme padli na pohovku a byli strašně vysmátí a já se snažil rozkoukat ale nemohl jsem zaostřit ani na holku co seděla vedle nás a pořád do mě hučela ahoooj a strašně se řechtala. Rich řikal že byla docela šik, ale myslim že v tu chvilu by mu byla šik aj žulová socha Marie Terezie. Pak jsem si pustil kjury a šel si sednout na podium na náměstí a nevim ja dlouho sem tam seděl, ale udělalo se mi smutno. Rich sice přišel na návštěvu, ale v takových chvílích to nepomáhá. A pak hrál nějaký ten lovesong a já udělal hloupost, takovou která nezapadne v kartotéce, ale já to už musel říct, a byla obětována sladkost a nevinnost.
A ráno když jsem se vzbudil tak to bylo horší než Wendy Time, a já věděl že jsem řekl příliš a to co jsem dělal pak nemělo smysl, protože každou druhou chvíli jsem myslel na to že je pryč to s čím jsem se už dlouho probouzel a to s čím jsem už dlouho usínal. A večer jsem šel spát, protože se ke mě kradl ten pocit znovu a znovu padalo listí a mě zase držely čtyři zdi a stejná židle se na mě slizce usmívala. A dnes jsem si dal svou nebezpečnou cestu vlakem a zabil svůj život a nevím co bude dál with no angel in my nightmare.