got.a.little.music:.panic.at.the.disco, thievery.corporation

Tak sem se dostal k novým Panicům a je to zhruba este aj lepší než sem čekal a myslim, že to budu chvilku poslouchat. Trochu mě mrzí produkce, která podlě mě mohla byt lepší, zní mě to moc americky středoseverovýchodněvýchodně. Což je škoda, protože ty písničky ani nejsou marné, ani si s nima nezapomněli pohrát. Najdou se tam folkovo/countryovo prvky, keré mě překvapivě neserou tolik jak bych čekal, když je to teď (furt?) taková běsná nudná móda; a najde se tam hodně zvuku, stylua vlivu Beatles, a to nepopiratelně (a víc než obvykle). Začáteční pičičonkovna je docela k zulíbání a pak je už důvěrně známé a jak rick trefně vystihl megajarní Nine In The Afternoon. Následuje trochu dolů písniček a pár písniček řekl bych průměrných, na Panicy standartních, ne uplně špatných, ale ne uplně zábavných, pak sou ty dvě folky obklopující jednu pomalejší a pořád nevim jak moc silnou The Piano Knows... a megabeatlesovou Behind The Sea. Konec desky pořád stojí za to si doposlechnout, což je dobrá známka pro chlapce ve vestičkách, třebaže to neni album, kde budete milovat každou písničku, bude patřit k těm lepším letos. 84%

Pak sme s Rickem rozjeli novou akci, že každý týden vybereme tomu druhému jedno album na rozšíření obzorů. Uznávám, že s ním to bude těžké a těžko říct jak dlouho nás to nebude srat, ale tohle je vysledek pro tento týden. Předem upozorňuju, že to neni typ hudby co bych vyhledával, ale... Heaven's Gonna Burn Your Eyes je u mě typishes song, kde ani nepotřebujete melodii, aby se to dalo podkladově dost dobře pustit. A zpívá tam Japonka. Facing East, čekejte cokoliv, ale bude to dost Arabic a tudíž nic, co by mě aspoň trochu bralo. Docela se divím, že sem tomu narval dvě hvězdy. Už sou pryč. Další pan The Outernationalist je trochu beatová věcička s pičifouskem a žabáckým hlasováním, asi nuda. Interlude kolem mě prosvištělo ani nevim kvuli nohám Tiny Turner. Omid (Hope) trochu zlepší chuť to poslouchat a) kvuli babskému hlasu (u mě tedy překvapivě, zvlašť když pořadně doteď nevim esi nebyl taky trochu mrsklý arabicem) b) kvuli docela dobrému synťáku co tim celým prolézá. Docela příjemné. All That We Perceive s dechovým syňťákem a stejným hlasem Japonky, doufám že je to ten trochuzlom o kerém Rick zrovna mele, jinak se to začíná docela táhnout. Zní jak neco mezi Eňou a tim, co stíhám vnímat opilý na gympláckém plese. Un Simple History, zase ženská, stejná nálada, podobné tempo, pár arabic strun. Meu Destino a už se fakt nudím, třebaže začal zpívat nejaký kakaový Bobek. Tady rezignuju a doposlouchávám už enom podkladově. Bohužel ani nevim, jestli si z toho neco odnáším, ne že by to bylo tak strašné, ale nebaví to. A ty východní vlivy mě tam leda serou. Konec desky z toho nakonec vyšel eště snad nejlíp. 52%