...and you're ready to go. Musím říct, že na to kolik málo v sobě mám ginu, nedělá mně ani trochu problém říct, že si žiju úžasně :D Je škoda, že to všechno skončí v ohni a radiaci, ale fin de ciecle nemůže trvat věčně. Ani nevím odkud všecek ten gin do mojí krve pramení - asi jsou to maličkosti, co dělají velké koule. A ty teď mám.
Takže, snažím se o sebe trochu starat, takže chodím zase plavat a docela sem začal trochu trénovat, což mě tím spíš těší, že su teď schopný si s CZEm udržet, s trochou vyčerpání a krví odkapávající z chodidel, positivní série a docela přemýšlím, že bych se po aspoň trochu pravidelných trénincích vrátil zpátky na aspoň poloprofesionální úroveň. Ale vím, že je to jenom snění a nemám na to čas (už tak tenis odkládám pořád dál a dál). Tu se možete po několik let odložené editaci podivat jak sem to mimořádně sral na MS Linz 2005. V podstatě je to ale uplně strašné, nechapu co sem tam tak lemřil, asi tréma :D (ten světlejší)
V práci je to docela na pohodku a po dlouhé době mě to fakt baví. Ve škole jde do tuhého, pže Lámavice už je za mnou a vedle tuny seminárek musím rozvažovat vhodné téma diplomky a budoucnost vůbec. Pekelně mě štve ta jedna-šance-thing. Ale mám eště šedesát let k nakopání prdelí. A příští týden si obléknu vestičku a slušivý oblek a kuknu jak vypadají plesy univerzitní. To sou plány.
Za sebou toho mám taky nemálo, pořád jedu v těch pátkosobotách, ale občas si už dovolím i vynechat. K těm pozoruhodnějším asi patřila Beatles party na Míru, kde sem tancil s Andreou megarokec, nosil Anetku na rukách a ladně jí svlékal na parketu...svetr a byl tam aj Maradona a Camílla se všema svýma vnadama. Ale hlavně sem si teda pekelně zablbnul na danceflooru. Nevim už co bylo jinak. Včera sme byli s nějakýma lidma na Jiném a bylo nás tam koláč - od Anetky sem si zase odnesl škrábance, Andrea už skoro tradičně spíš byla potiše (nebo si spíš moc nemáme už co zábavného říct), druhá Andrea byla velmi potěšující na seznámení, holka z traplic ze mě mohla mět docela strach, Marián je divný wanna-be-boss, ale v pohodě a neznámý kytarista působil mile a nemile zároveň, za což by klidně mohl dostat nějakou cenu, třeba zlatý pomeranč s nápisem 'Mandarinka z elektra'. A Kytka je už asi zabitá, protože když sem to nedal teď tak už tomu nevěřím. Ale je to milá holka, blbě se také hledají. A to hnědé polo a zástěrka Cafe d'Or jí pekelně sluší. Docela milé bývají eď obědy v Praze, dost asi i proto, že se moc nevídáme. To platí o víc lidech, takže sem se právě vrátil z miniaturního třídního srazu a plánuju vzat někam Martinu a hlavně by to chtělo nějakou pořádnou akci staročasovou. S perníkama a červenýma stuhama. Příští víkend snad konečně vytáhnu ven Lucku, abych zjistil co se skrývá za jednou z nejpříjemnějších síťových žen, které sem poznal.
Ve Wallpapertownu se život na chvíli zastavil, i když je to relativní, protože se aspoň poleaknu vkrádají části 'lilli/liduš sometimes', což je song, jehož základ sem vymyslel někdy minulý rok a rich na něm seděl hlavou víc než bych čekal, ale docela příjemně se těším jak to dopadne. A taky se chci pokusit o taneční beatovou reinterpretation BPAčka. Dneska sem se pak pustil do finalizace Kleeových Viaduktů pro pana Elise a plánuju hned pokračovat zase něčím vlastním, pomalu dostávám do hlavy abstraktnejší představy a docela mě inspirovaly tři obrazy od Borise Jirků (Události v kultuře z minulého pátku, 18:56 casomíra na netu).
Hudebně sem se teď nijak zvlášť neposunul. Franzové jsou asi první co mě baví a hlavně nezní kýčovitě, sorry Alexeji, ale dřív to prostě smrdělo. Příjemně potěšili Yeah Yeah Yeahs, protože sem nečekal, že by mohl Zimmer ještě vyplivnout dobré album a ani zapojení trendy synťáků tomu albu neubralo na sympatičnosti a příměřné originalitě. Stahl jsem si kompletní discografii Sonic Youth a Goo je docela přístupné a Schizofrenia je dobrý song, víc z toho zatím nevím, ale 'Cross the Breeze mě pekelně baví hrát. Hodně sem se zaposlouchal do dofolkovějších věcí, které občas vyběhly na newmusic nebo musicserveru v podpultech, vím že je to běsně trapné ale víc energie a času hledat hudbu nemám. Zatím. V tomto ohledu fakt dobrá ruka padla na Emmy the Great. Docela v pohodě byl i J. Tilman, slušelo mu to raně šedesátkové autoatmosféro a je to dobrý podkladář. Příjemný noisový pop se odkryl pod The Pains of Being Pure at Heart, nenápadnou kapelkou snad někde od NY, kterou si jen tak v pohledzokna-chvílu pouštím docela často. Nerad cituju, ale ti třináctiletí My Bloody Valentine na to sedli jak moja malá prdel na zavařovačku. Plánuju uzmout ještě nejaký drum'n'bass. A nemůžu zapomenout na svou lásku ke Kylie. Je to nejlepší mainstream pop co kdy byl a je to krásně nenucené a je to příjemná a přitažlivá dáma. Fever je super album a X jen o něco menší.
Dnes sem hleděl celý den na Kmotry a bažil se nad čistou a nezkaženou chlápáckostí. Podpořenou trapným výkřikem do tmy (či spíše světla) na idnes.cz. Ale abyste mě neměli za sexistu, v pondělí jsem si přečetl strašně pohodvý rozhovor s jednou feministkou a má všechny moje sympatie. Navíc je docela kunda. Žensky. Dál Zack and Miri Make a Porno - stává se z toho továrna, ale vždycky to potěší. Irreversible - pekelně humáč, začíná to létavou kamerou v gay klubu, pomalu rozštípaným mozkem, a obsahuje znásilnění za které bych kastroval vlastníma prstama. Benjamin Button je docela milý a dovedl mě až k pláči, ale v podstatě to nijak silné není. Fargo je těžce typické pro ty dva, takže to může až nudit, ale pořád to má nějaký styl, na který sme si zvykli, že je dobrý, protože šecko kolem je strašné. The Doors byl dobrý film o dobrém kokotovi. A víc už nemám sílu vzpomínat na co všechno sem se díval.
Takže du spat a zitra se požádám o reedici.
Takže, snažím se o sebe trochu starat, takže chodím zase plavat a docela sem začal trochu trénovat, což mě tím spíš těší, že su teď schopný si s CZEm udržet, s trochou vyčerpání a krví odkapávající z chodidel, positivní série a docela přemýšlím, že bych se po aspoň trochu pravidelných trénincích vrátil zpátky na aspoň poloprofesionální úroveň. Ale vím, že je to jenom snění a nemám na to čas (už tak tenis odkládám pořád dál a dál). Tu se možete po několik let odložené editaci podivat jak sem to mimořádně sral na MS Linz 2005. V podstatě je to ale uplně strašné, nechapu co sem tam tak lemřil, asi tréma :D (ten světlejší)
V práci je to docela na pohodku a po dlouhé době mě to fakt baví. Ve škole jde do tuhého, pže Lámavice už je za mnou a vedle tuny seminárek musím rozvažovat vhodné téma diplomky a budoucnost vůbec. Pekelně mě štve ta jedna-šance-thing. Ale mám eště šedesát let k nakopání prdelí. A příští týden si obléknu vestičku a slušivý oblek a kuknu jak vypadají plesy univerzitní. To sou plány.
Za sebou toho mám taky nemálo, pořád jedu v těch pátkosobotách, ale občas si už dovolím i vynechat. K těm pozoruhodnějším asi patřila Beatles party na Míru, kde sem tancil s Andreou megarokec, nosil Anetku na rukách a ladně jí svlékal na parketu...svetr a byl tam aj Maradona a Camílla se všema svýma vnadama. Ale hlavně sem si teda pekelně zablbnul na danceflooru. Nevim už co bylo jinak. Včera sme byli s nějakýma lidma na Jiném a bylo nás tam koláč - od Anetky sem si zase odnesl škrábance, Andrea už skoro tradičně spíš byla potiše (nebo si spíš moc nemáme už co zábavného říct), druhá Andrea byla velmi potěšující na seznámení, holka z traplic ze mě mohla mět docela strach, Marián je divný wanna-be-boss, ale v pohodě a neznámý kytarista působil mile a nemile zároveň, za což by klidně mohl dostat nějakou cenu, třeba zlatý pomeranč s nápisem 'Mandarinka z elektra'. A Kytka je už asi zabitá, protože když sem to nedal teď tak už tomu nevěřím. Ale je to milá holka, blbě se také hledají. A to hnědé polo a zástěrka Cafe d'Or jí pekelně sluší. Docela milé bývají eď obědy v Praze, dost asi i proto, že se moc nevídáme. To platí o víc lidech, takže sem se právě vrátil z miniaturního třídního srazu a plánuju vzat někam Martinu a hlavně by to chtělo nějakou pořádnou akci staročasovou. S perníkama a červenýma stuhama. Příští víkend snad konečně vytáhnu ven Lucku, abych zjistil co se skrývá za jednou z nejpříjemnějších síťových žen, které sem poznal.
Ve Wallpapertownu se život na chvíli zastavil, i když je to relativní, protože se aspoň poleaknu vkrádají části 'lilli/liduš sometimes', což je song, jehož základ sem vymyslel někdy minulý rok a rich na něm seděl hlavou víc než bych čekal, ale docela příjemně se těším jak to dopadne. A taky se chci pokusit o taneční beatovou reinterpretation BPAčka. Dneska sem se pak pustil do finalizace Kleeových Viaduktů pro pana Elise a plánuju hned pokračovat zase něčím vlastním, pomalu dostávám do hlavy abstraktnejší představy a docela mě inspirovaly tři obrazy od Borise Jirků (Události v kultuře z minulého pátku, 18:56 casomíra na netu).
Hudebně sem se teď nijak zvlášť neposunul. Franzové jsou asi první co mě baví a hlavně nezní kýčovitě, sorry Alexeji, ale dřív to prostě smrdělo. Příjemně potěšili Yeah Yeah Yeahs, protože sem nečekal, že by mohl Zimmer ještě vyplivnout dobré album a ani zapojení trendy synťáků tomu albu neubralo na sympatičnosti a příměřné originalitě. Stahl jsem si kompletní discografii Sonic Youth a Goo je docela přístupné a Schizofrenia je dobrý song, víc z toho zatím nevím, ale 'Cross the Breeze mě pekelně baví hrát. Hodně sem se zaposlouchal do dofolkovějších věcí, které občas vyběhly na newmusic nebo musicserveru v podpultech, vím že je to běsně trapné ale víc energie a času hledat hudbu nemám. Zatím. V tomto ohledu fakt dobrá ruka padla na Emmy the Great. Docela v pohodě byl i J. Tilman, slušelo mu to raně šedesátkové autoatmosféro a je to dobrý podkladář. Příjemný noisový pop se odkryl pod The Pains of Being Pure at Heart, nenápadnou kapelkou snad někde od NY, kterou si jen tak v pohledzokna-chvílu pouštím docela často. Nerad cituju, ale ti třináctiletí My Bloody Valentine na to sedli jak moja malá prdel na zavařovačku. Plánuju uzmout ještě nejaký drum'n'bass. A nemůžu zapomenout na svou lásku ke Kylie. Je to nejlepší mainstream pop co kdy byl a je to krásně nenucené a je to příjemná a přitažlivá dáma. Fever je super album a X jen o něco menší.
Dnes sem hleděl celý den na Kmotry a bažil se nad čistou a nezkaženou chlápáckostí. Podpořenou trapným výkřikem do tmy (či spíše světla) na idnes.cz. Ale abyste mě neměli za sexistu, v pondělí jsem si přečetl strašně pohodvý rozhovor s jednou feministkou a má všechny moje sympatie. Navíc je docela kunda. Žensky. Dál Zack and Miri Make a Porno - stává se z toho továrna, ale vždycky to potěší. Irreversible - pekelně humáč, začíná to létavou kamerou v gay klubu, pomalu rozštípaným mozkem, a obsahuje znásilnění za které bych kastroval vlastníma prstama. Benjamin Button je docela milý a dovedl mě až k pláči, ale v podstatě to nijak silné není. Fargo je těžce typické pro ty dva, takže to může až nudit, ale pořád to má nějaký styl, na který sme si zvykli, že je dobrý, protože šecko kolem je strašné. The Doors byl dobrý film o dobrém kokotovi. A víc už nemám sílu vzpomínat na co všechno sem se díval.
Takže du spat a zitra se požádám o reedici.
1 komentář:
Díky za YYYs, ani bych si nevšimla, že mají novou desku, :)
Okomentovat